Hranice „způsobilosti“ jet na tábor bývá obyčejně dána věkem. Není divu, těžko ji vymezit jinak, ale ve skutečnosti je věk pouze hrubou směrnicí. Správná chvíle pro první tábor je totiž velmi individuální. Zároveň je však pro daný tábor i pro budoucnost dítěte velmi důležitá. Když jede na první tábor dítě příliš malé, hrozí riziko, že si tábor ještě dostatečně neužije a bude mít potom na dlouho ve vzpomínkách tábor ve škatulce věcí nepříjemných, tato představa již se velmi těžko později překonává. Pokud ale s prvním táborem čekáme naopak příliš dlouho, stává se, že se dítě již vůbec neodhodlá, nebo si zvykne na to, že tábory nejsou věcí pro něho. Ještě daleko pravděpodobnější je riziko, že prošvihneme tu pravou chvíli, kdy si táborové hry nejvíce užije a pozitivní výchovný dopad je v nich nejefektivnější. Celkově je tedy vhodnější poslat dítě na tábor již v době, kdy bude na něm patřit mezi nejmladší účastníky, jen je potřeba ohlídat několik základních předpokladů.
Především je potřeba, aby dítě již zvládalo základní sebeobsluhu – chození na wc, oblékání, jídlo. Mělo by se také orientovat ve svých věcech a dokázat si najít to, co právě potřebuje. V případě potřeby samozřejmě nejmladším dětem pomáháme, je však třeba počítat s tím, že i bezproblémové dítě v táborovém shonu některé z řečených věcí přestává zvládat. Proto je vhodnější, aby co nejvíce z daných dovedností mělo pokud možno skutečně automatizováno.
Pro řadu táborových her se také dětem hodí, resp. potřebují umět číst. Proto se skoro dá jednoduše vymezit, že ideální chvíle pro první tábor přijde o prázdninách po první třídě.
Možná máte strach, že se Vašemu malému dítěti bude na táboře stýskat. Pak Vás musíme uklidnit – v prvních dnech velmi pravděpodobně bude, ale to je v pořádku. Po pár dnech si skoro každé dítě zvykne a nechá se strhnout táborovým shonem, který je právě z tohoto důvodu programem nabitý. Pokud nechcete své ratolesti ono zvykání ztěžovat, uděláte nejlépe, když ho nebudete navštěvovat, nebudete mu telefonovat a dokonce mu ani psát. To všechno dětem zbytečně zjitřuje vzpomínku na rodiče a připomíná mu, že není s nimi. Vůbec nejhorší pro dítě je, když ho ve chvíli stýskání rodiče z tábora odvezou, dítě si tak vytváří velmi nebezpečný reflex. Máte-li starost o to, jak dítě tábor zvládá, můžete zavolat nám a poptat se. V případě potřeby dostanete i možnost promluvit si se svým dítětem, ale u úzkostlivějších děti to nebývá vhodné. Pokud máte pocit, že Vaše dítě si bude zvykat obtížněji než ostatní a že ho třeba to stýskání nepřejde, bude právě pro něj tábor nejvhodnější. Možná to bude náročnější pro nás, ale pro své dítě tak učiníte právě to nejlepší, abyste se již o něj nemuseli bát. Pokud to vydržíte Vy, Vaše dítě určitě taky. Pokud je chcete na tuto zkušenost připravit, nechávejte ho ať si na Vaši nepřítomnost zvyká. U nás na táboře pak pozná, že i mezi jinými lidmi může najít porozumění a laskavost a Vám se jistě od přemrštěné svázanosti uleví.
Pokud o táboře uvažuje naopak dítě kolem horní věkové hranice (15 let), je třeba velmi dobře zvážit, bude-li ho tábor opravdu bavit. Nebylo by nic příjemného koukat se na znuděné tváře adolescentů a hlídat jejich přání směřující do jiných oblastí. Nejstarší děti mají být pojítkem mezi dětmi a vedoucími, mají být jakýmsi pomocníkem, katalyzátorem a spolehlivým článkem v dětském kolektivu. Pro děti odrostlé táborovým aktivitám se pořádají v našem sboru, církvi i jinde spousty jiných zábavných akcí "šitých na míru" zase jim. Nám se nejvíce osvědčilo pravidlo, brát s sebou z odrostlejších dětí právě ty, které s námi již na táboře byly, vědí do čeho jdou a projeví dostatečný zájem se znovu účastnit. Ty nejnadanější pro práci s dětmi potom často oslovíme jako budoucí spolupracovníky, čímž zajišťujeme svému týmu čerstvé síly a mladého ducha.
<< Předchozí kapitola - Na hlavní článek - Další kapitola >>