Každý tábor provází především takzvaná celotáborová hra, jinde zvaná též etapovka apod. Navazujeme tak na tradici Jaroslava Foglara. V našem podání však nejde pouze o soubor her, jejichž výsledky se sčítají a společně zaznamenávají. Naopak, většinou se jedná o strhující příběh, do něhož skočíme rovnýma nohama hned první den a ve kterém se den ode dne posouváme až k závěrečnému finále.
Začátkem bývá malé divadlo, které nás uvede do děje, v němž se dozvíme jakého cíle dosáhnout a v jakých skupinách budeme za něj bojovat. Každá etapa pak vyplývá přímo z toho, co se stalo před tím, bývá provázena reálnými postavami a doplněna řadou ručně vyráběných rekvizit a kulis, které nám dávají možnost naplno si společně hrát a skutečně prožívat dobrodružství.
Jednou z nejoblíbenějších etap bývá ta noční, kdy se uprostřed noci společně a v tichosti vydáváme do lesa, abychom splnili nějaký důležitý úkol. Na rozdíl od jiných, na našem táboře se děti neučí, že v lese straší. Naopak, učí se nemít zbytečný strach z nočního lesa a učí se v něm pohybovat ohleduplně k jeho životu a vnímat tak krásu, kterou skýtá. Učí se i překonávat vlastní strach právě na cestě k důležitému úkolu, nezbytnému pro další postup k vytyčenému cíli celotáborovky. Odměnou jim pak bývá zcela nevšední romantický zážitek, který dokreslují např. tajemná světelná znamení, zvuky fléten, cizokrajných přírodních nástrojů či písní a jiné prvky, které nevstoupí do nočního lesa příliš agresivně.
Soutěživost týmů v celotáborové hře většinou ke konci tábora přehluší společná touha po vysněném cíli. Ta vyvrcholí v závěrečný večer, kdy společně dorazíme do cíle, staneme se svědky napínavého přírodního divadla, kde nesmí chybět ohně a všelijaké efekty. Právě v rámci tohoto strhujícího finále jsou bojovníci obvykle jednotlivě a jmenovitě zváni doprostřed dění, aby vyslechli díky toho, za nějž bojovali a přijali od něj na památku malý dárek. Toto zakončení dává dětem ještě více možnost prožít pocit, že byli přímo u toho a že nezůstaly nepovšimnuty.
Téma celotáborovky nebývá voleno náhodně, ani pouze na základě možností efektů a romantiky, které skýtá. Usilujeme o to, aby téma bylo blízké našemu výchovnému působení, aby děti bojovaly za opravdu správnou věc. Příběhy si buď častečně půjčujeme – necháváme se inspirovat literaturou, filmy, ale i třeba počítačovou hrou, nebo si je od základu vymýšlíme.
<< Předchozí kapitola - Na hlavní článek - Další kapitola >>