Tábor proběhne 4. - 13. července v rekreačním areálu Vysoká Srbská
Tábor 2014 je naplněn. Těšíme se!
Legenda:
Profesor Teichman strávil většinu svého života prací na univerzitě. Jeho oborem byla kvantová fyzika a studium elementárních částic. Když přišel o svou ženu Julii a zůstal na světě sám, rozhodl se odejít z univerzity a stáhl se do ústraní. Přestěhoval se do malého domku na kraji lesa u jezera a od té chvíle se z něj stal vášnivý rybář. Při sezení u klidné vody konečně cítil pocit uvolnění, místo přednášení studentům mohl jen klidně sedět a odpočívat. Často chodil k jezeru v noci, protože se rád zaposlouchal do zvuků nočního lesa a pozoroval hladinu, ve kterém se zrcadlily měsíční paprsky.
Jednoho dne se opět pohodlně usadil ve své rybářské stoličce a nahodil do vody udici s návnadou. Chvíli čekal, až ryby zaberou, ale nic se nedělo, vodní hladina byla neobvykle klidná. Začala ho přepadat dřímota. Náhlý záblesk světla ho vytrhl ze snu. Promnul si oči a spatřil, jak se v dáli na jezeře objevila barevná mlha. Chvíli to nadšeně pozoroval a ani nepřemýšlel nad tím, kde se tam vzala. Pak mu došlo, že to nemůže být odraz měsíce, a že tedy barevné víry světla vycházejí odnikud. Protože profesor byl od přírody dobrodruh, rozhodl se, že tento nezvyklý úkaz prozkoumá a začal odvazovat loďku. Naskočil do ní, odrazil se od břehu a pramička se neslyšně rozjela po jezeře. Když se přibližoval k tajemné záři, vzrušením se mu třásly ruce tak, že vesla, která držel, jen plácala do vody. Jakmile se dostal na místo, kde uviděl barevnou mlhu, zjistil, že světlo vychází ze dna jezera. Jen rozum a noční chlad mu zabránily, aby se po hlavě vrhl do vody a tak se vrátil zpátky na břeh. Od té doby každou noc jezdil po jezeře a světelný úkaz pozoroval a pečlivě si zapisoval vše, co viděl. Zjistil, že světelná záře není vždy na stejném místě, a že čím je blíže světlům, tím více se mění svět, jak byl zvyklý ho znát. Tyto anomálie dalece přesahovaly hranice jeho chápání. Blízko světelné mlhy se mu totiž zpožďovaly hodinky, měnil se tlak a dokonce kapky, které ztékaly z vesel jeho lodi, padaly mnohem pomaleji, než by čekal.
Pak přisel večer, kdy opět nadšeně odvazoval loďku a vydal se hledat tajemné světlo, ale ani po hodině ho nikde nespatřil. Nakonec se to rozhodl vzdát a vracel se smutně domů, a v tom zahlédl, jak se paprsky mihotají skrz stromy na kraji lesa. Hned věděl, že to je jeho šance, jak o tajemném světle zjistit víc, a tak neváhal ani vteřinu a rozběhl se vstříc barevnému víru.