Na táboře jsem některým z vás slíbil možnost přečíst si celou kyrandijsou kroniku ještě jednou a v klidu. Mnozí si ani nemohli přečíst dovětek (i když je krátký a neříká nic důležitého), neboť byl vydražen jako jeden z listů kroniky dřív, než se vůbec dostal na nástěnku. Nevadí, nevadí, slib plním a tady je kronika v celém znění.
Úvodní slovo
„Moudrý strom vypráví příběh starý:
zlou moc že zastaví dědic pravý”
Každý člověk v Kyrandii zná tuhle starou lidovou píseň. Za stovky let dostala nejrůznější podoby a nejrůznější slova. Maminky jí dětem zpívají před spaním, rybáři s ní vítají nový den a mystikové, ti si jí pobrukují pořád. Ale ačkoliv máme tolik různých podob, první verš se vždy zpívá stejně. Přesně tak, jak jsem to zaznamenal zde, do úvodu kroniky Kyrandie. Ta slova jsou spjata s příběhem, který budu vyprávět.
Byl jsem požádán, abych sepsal skutky, které následovaly po útěku Malcolma z vězení, narychlo svolané radě mystiků a zkamenění Kallaka. Tak tedy činím, ať se skutky neobrátí v legendu, legenda v pověst a pověst v mýtus, ale ať jsou zachovány pro budoucí generace.
Marconius,
kronikář Kyrandie
Stříbrné růže
Hned dalšího dne po těch velkých událostech se Brandon s družinou věrných pomocníků vydal do chrámu za Brynn, aby jí ukázal dopis od dědečka. Tušil totiž, že zpráva je začarovaná, což se také brzy potvrdilo.
Je tady něco zvláštního, co se týká Brandona, a co před ním bylo tajeno už od jeho narození. Nejdřív Moudrý strom pronesl zvláštní proroctví a teď mu Brynn předává nějaký kouzelný amulet, který je prý jeho!
Není však čas na dlouhé úvahy. Síla amuletu musí být nejdříve obnovena - a to za pomoci čtyř stříbrných růží. Jak však každý ví, stříbrné růže už v Kyrandii nějaký čas nerostou.
Na radu Brynn se Brandon s celou družinou odebral na Mrtvou paseku, dříve krásné místo plné vzácných květin, kde také byly růže spatřeny naposled. Brynn měla za to, že podaří-li se na pasece obnovit život, mohly by se vrátit i stříbrné růže.
Věru nebyl to lehký úkol! Malý Faun se jen nerad vzdával sazenic ze své zahrádky a každého odvážlivce pořádně proháněl. Ale přece jen se díky chytrosti a hbitosti podařilo uzmout dostatečné množství sazeniček. Další odvážlivci pronikali do zrádných bažin pro životadárnou rašelinu a jiní se zas vypravili k hlubokým studnám pro pramenitou vodu. Brzy se Mrtvá paseka opět zazelenala.
A Pak se stalo, jak Brynn předpovídala! Stříbrným růžím se změna zamlouvala a začaly růst. S dobrou zprávou a čryřmi růžemi vracel se Brandon s družinou pomocníků do chrámu. Tam však přistihli Malcolma - a příliš pozdě. Brynn už byla proměněna v kámen.
Brandon, neznaje kouzel, pokusil se aktivovat svůj amulet podle pokynů, které Brynn stačila zanechat. Jak se však dalo čekat, kouzlo se nepodařilo úplně. Snad pomůže Darm, zněl poslední Brynnin řádek...
Darmovy svitky
Zpráva od brynn nasměrovala celou výpravu za pánem svitků, Darmem. Starému dědulovi už paměť nesloužila jako dřív, ale nakonec si přece jen na něco vzpomněl.
Kouzelný svitek, který Brandon potřeboval k oživení svého amuletu, ukryl Darm nejlépe jak mohl. Ale ani on sám netušil, jak těžké bude vyzvednout jej po tolika letech ze skrýše.
Dánvo už divoké včely nedaly družině pomocníků pokoj po celou dobu pátrání. Nemálo dobrodruhů okusilo, co to je být bodnut takovou obří včelou. Naštěstí však měl Darm ve své chýši hojnost léčivých lektvarů a tak nakonec všichni ve zdraví tento nebezpečný úkol přežili.
Ne že by kdokoliv byl o moc moudřejší potom, co se svitek konečně podařilo najít. Darm se vyjadřoval v hádankách, čímž zkoušel zastírat svou děravou paměť. Nezbývá než věřit, že brzo se pro svitek uplatnění najde.
Sotva se družina vzdálila na doslech Darmovy chýše, spatřili nejbystřejší přibíhajícího Malcolma. Darmův osud byl zpečetěn. Už dva mystikové podlehli jeho ničivým kouzlům a družina stále nemá v rukou nic, co by mohlo jeho moc zastavit! Kdyby se tak podařilo dozvědět se o Malcomovi víc...
Malcolm!
Říká se, že štěstí přeje připraveným, a v tomhle případě to byla naprostá pravda. Stačilo mít oči na šťopkách a neúnavně pozorovat své okolí. Malcolma našli dřív, než sami mysleli.
Družina se dohodla rychle. Za každou cenu musí Malcolma nenápadně sledovat. To ale nebylo nic lehkého! Malcolm, jakoby tušil, že ho někdo sleduje, vybíral si tu nejnemožnější cestu. Strmé srázy, paseky plné kopřiv, temná zákoutí plná borůvčí a dalších jedovatých rostlin...
A najednou byl pryč. Zmizel a dužina zůstala bezradná stát v mělké roklince. Nikdo nevěděl, co si počít, zda se vrátit nebo se rozdělit a zkusit štěstí znovu. V tom se však ozval už všem tak dobře známý potměšilý smích. Vzhlédli k okraji rokliny... ano, byl to Malcolm. Nejenže tušil, bídák jeden, on velmi dobře věděl! Neměl však náladu zabíjet. Ještě ne. Chtěl si hrát - a tak na dužinu seslal hustou mlhu, ve které bloudili, aniž tušili, k jak nebezpečnému místu se přiblížili... a kdoví, co všechno se mohlo stát, kdyby jim z té mlhy nepomohl neznámý dobrodinec.Bloudění v mlze však přineslo pozoruhodný objev: jakousi divnou zprávu, možná heslo, možná klíč. Netušili k čemu, ale už dobře věděli, že všechno se může hodit někdy později. A tak s bázní hleděli v místa, kudy musel Malcolm uniknout. To místo nahánělo husí kůži - vždyť to byl vchod do Klikaté jeskyně, doupěte šarnaků...
Nebezpečná cesta
Brandon to vymyslel chytře. Noc měla být bezměsíčná a tmavá a to znamenalo jediné - většina šarnaků vyleze ze svých doupat a půjde hledat kořist ven. A to znamenalo, že projít jeskyní bude bezpečnější v noci než ve dne.
Aspoň o něco. Nebezpečných situací zažili opravdu hodně. Brandon ještě nikdy neprocházel jeskyní, když už musel navštívit východní část Kyrandie, bral to raději dlouhou severní cestou po pobřeží. Věděl však, že cestu označují ohnivkové keříky, přírodní zdroj světla v jeskyni. V těsné blízkosti keříku žádný šarnak nemůže zaútočit, ale keříky jsou jeden od druhého pořádně vzdáleny. Vychýlit se ze směru znamená pořádný malér, ztratit směr a zůstat ve tmě znamená katastrofu. Když procházeli kolem nejtemnějších míst, cítili přítomnost šarnaků. A šarnaci cítili přítomnost lidí - a čekali na první chybu...
Ta nakonec přišla a nebyla jediná. Mnohokrát to vypadalo, že družina je v pasti a zbývá posledních pár vteřin, než šarnaci začnou své hnusné hody. Mnohokrát jen náhoda pomohla odvrátit zlý osud. Víc štěstí než rozumu měli, a Noc chrabrých útěků bude (aspoň doufejme) dlouho připomínána, aby se jednou stala pověstí.
Tonoucí se stébla chytá, a když je člověk uprostřed tmavé jeskyně plné šarnaků a ztratí směr, je ochoten vzpomenout si na cokoliv - třeba na onu nepochopitelnou zprávu. Není jisté, kdo byl ten tajemný průvodce. Byl to ten, který zachránil družinu v mlze? Byl to někdo úplně jiný? Těžko říct, ale v jeskyni se vyznal jako doma.
Že svitek, na kterém je nakreslena sněhová vločka, účinkuje proti drakům, je v Kyrandii dobře známo. Jen si vzpomenout, Darme! I tak byla celá družina vděčná: svitek splnil svůj účel a uvolnil cestu k měsíčnímu oltáři.
Když Brandon pokládal amulet na oltář, staly se hned dvě věci: druhá čtvrtina amuletu se zaktivovala a dobrodruzi ucítili na svých tvářích závan čerstvého vzduchu. Východ z jeskyně je nedaleko!
Lektvary a elixíry
Na vybrané chování, hodné královského dvora, si Zanthia nepotrpěla nikdy. Ale když jí někdo rozbije skoro celou laboratoř, to teprve lítaj blesky!
Zanthia chtěla při obnově síly amuletu pomoci. Ale za takového stavu nemohla udělat víc, než družině prozradit, kde najdou všechny potřebné rostliny k namíchání kouzelných lektvarů.
A dužina už je zase v pěkném nebezpečí. A k tomu jedovatém! Všechny rostliny se totiž jako na potvoru nachází uvnitř obrovské pavučiny. A není snad potřeba zdůrazňovat, že obrovskou pavučinu může utkat jen obrovský pavouk. Hrdinové se však odporných stvoření nezalekli a i přes četná pokousání, která Zanthia léčila, seč jí síly stačily, brzy nasbírali dostatek všech rostlin. Namíchat pak ty správné lektvary bylo pro bystré hlavy dílem okamžiku.
Poslední slovo v přípravě elixíru měla opět Zanthia. Všechny suroviny bublaly, kouřily, smrděly a vůbec vypadaly nebezpečně, očekávaný výbuch však nenastal. Místo toho provedla Zanthia daleko mocnější kouzlo: zaktivovala třetí část Brandonova amuletu.
Teď už zbývá jen poslední část. Ale kde nebo co je třeba hledat? A co se vůbec stane, až bude amulet celý? Zanthia už nikomu poradit nemůže... Zanthii už má ve své moci Malcolm...
Slzy života
Ano, co bychom to nepřiznali! Mnozí to chtěli vzdát. Mnozí si zoufali a naříkali, když našli Brandona zkamenělého. A jen hrstka z nich neztratila naději a dokázala zachovat chladnou hlavu. Však už to došlo pěkně daleko!
Přírodní království je oslabené, stejně jako lidské. Ale stejně jako v lidech, i v přírodě nějaká kouzelná moc ještě zbyla. A všechna zbývající kouzla je třeba poskytnout těm, kteří bojují proti společnému nepříteli. Starý strom, otec Ferijského lesa, to dobře věděl.
Moc Ferijského lesa sídlila v kořenech a ve větvích, ale jeho stromy byly nemocné, nakažené plísní a mnoha druhy chorob. A tak družina dostala další z řady podivných úkolů: k uzdravení Brandona musela uzdravit stromy. Jezero smutku leží nedaleko a je známo, že přes ponurý název dokážou jeho slzy léčit. Nápad velku dobrý, ale kdo někdy zkoušel chytit slzu ve vzduchu, ví, že zas tak jednoduchý úkol to tedy nebyl.
S přibývajícími pokusy rostla i zručnost dobrodruhů a s tím i počet uzdravených stromů. A otec lesa mohl vydat zase svůj lék.
Stala se však úžasná věc! Nejen, že Brandon procitl, lesní lék měl i účinek na amulet. Ten, konečně kompletní, zazářil čtyřmi barvami...
Korunovační klenoty
Někdo je s družinou. Není jasné kdo to je, ale hodně mu záleží na tom, aby neselhala. V brzkém ránu doručená zpráva varovala, že bez korunovačních klenotů je všechno snažení zbytečné.
V Kyrandii je veřejným tajemstvím, že od smrti krále Williama hlídá korunovační klenoty Velkokytka masožravá. Jen blázen by se k ní přiblížil dobrovolně. Družině ale nic jiného nezbývalo.
Přes všechny obavy se však s Velkokytkou dalo poměrně dobře domluvit. Snad chápala, co se děje, a rozhodla se Brandonovi a družině věřit. Snad dokonce něco věděla. Podstatné ale bylo, že něco z toho taky chtěla mít pro sebe. Nu což, dá se to pochopit. Masožravka musí žrát maso, od toho se tak jmenuje. A když se masa nedostává na místě, je třeba jít o kousek dál. Třeba na moře, ulovit pořádnou zásobu tučných ryb. Když se to tak vezme, byly už horší úkoly.
Nebo ne? Vy jste snad neslyšeli o tom, jak nebezpečné jsou vody kolem Kyrandie? Všude samý žralok, rejnok, chobotnice a jiná havěť, která netouží po ničem jiném než si vás dát k obědu. A kromě toho, potápět se do obrovských hloubek, kde žijí ty pravé chutné rybky pro masožravku, do hloubek, kam už svit slunce nedosáhne a kde je hmat jediným použitelným smyslem, to je umění samo o sobě.
Možná už ani nikoho nepřekvapí, že družina obstála i v tomto úkolu. Velkokytka Masožravá splnila svůj slib a vydala Brandonovi korunovační klenoty. Teď už jenom zbývá doufat, že včas přijdou na to, jak vůbec Malcolma porazit...
Sláva králi Brandonovi!
Celou dobu bylo tolik věcí na očích. Ale dokázali byste o nich přemýšlet vy, v takovém víru událostí? Nemalé nároky byly kladeny na Brandona a celou družinu věrných pomocníků. A oni obstáli, porazili zlo a zachránili Kyrandii, království lidí i království přírody. Až do poslední chvíle bojovali, když už se zdálo, že vše je ztraceno. Kdo měl čas srovnat si souvislosti?
Teď už vše víme. Brandon, vnuk Kallakův, je právoplatným dědicem trůnu. Moudrý Kallak, otec královny Kateřiny, vědom si starých proroctví, chránil Brandona jak nejlépe uměl - a k tomu patřilo i zatajit mu jeho urozený původ. Jen tak mohlo být naplněno proroctví, že pravý dědic trůnu zastaví zlou moc. Přesně jak se zpívá v té známé písni.
Dovětek
Kallak, Brynn, Zanthia i Darm mohou opět užívat kouzla v plné síle a mají co dělat, aby uzdravili zbytek Kyrandie dřív, než začne oficiální korunovace krále Brandona a velká slavnost pro všechny lidi. Herman se stal správcem královského hradu a moc se mu nová práce líbí. Nemusí už vstávat v půl páté ráno. Teď vstává ve tři čtvrtě na pět. A Krokus? Měl prsty v hodně věcech a nebýt jeho, kdo ví, jak by to dopadlo. Jenže znáte ho - on na tyhle slavnosti moc není. Nejspíš teď už zase zachraňuje nějaké sousední království.
Dodatky
Kyragem
Kyragem je obrovský drahokam, symbol smlouvy mezi lidmi a přírodou. Před mnoha a mnoha lety, dávno před naším příběhem, se Lidské a Přírodní království dohodly, že se budou vzájemně chránit a pomáhat si. Na znamení této dohody vyrostl v Kyrandii ze země krásný, žlutý drahokam. První lidský král nechal kolem drahokamu postavit hrad a Kyragem byl od té doby chráněn ve vnitřní zahradě.
Pověst vypráví, že kdyby byla smlouva porušena a někdo pokusil Kyrandii zničit, Kyragem změní svou barvu a bude zářit červeně. Pak kouzelná moc Kyrandie slábne a království lidí a přírody už si nemohou příliš pomáhat kouzly. Když nebude zlá moc zastavena včas, obě království jistě brzy zemřou. Do dnešních dnů se však nikdy nic takového nestalo a my můžeme jen hádat, jestli je tato historka pravdivá.
Moudrý strom
Moudrý strom, někdo mu také říká Mluvící strom, je vyslancem Přírodního království. Má moc mluvit lidskou řečí a patří k nejstarším stromům v celé Kyrandii. Pamatuje si mnoho z minulosti a jak se zdá, ví i mnoho o budoucnosti. Vůdce královských mystiků, Kallak, si postavil svoje obydlí v sousedství Mluvícího stromu, aby s ním mohl často rozmlouvat a radit se o věcech důležitých pro obě království.
Mystikové
Mystikové jsou lidé, kteří nejvíce rozumí magickým dovednostem a ovládají nejvíce kouzel. Smlouva s Přírodním královstvím pomohla lidem lépe pochopit magickou vědu. Celé vědění se v Kyrandii rozděluje na čtyři směry, které jsou rovnocenné a stejně potřebné:
Alchymisté jsou znalci kouzelných lektvarů.
Spiritualisté ovládají kouzla vyvolaná myslí.
Kamenovědci se zabývají čarovnými drahokamy.
Svitkoznalci umí psát kouzelné svitky.
Nejnadanější mystikové tvoří radu královských mystiků. Za našich dnů jsou to alchymistka Zanthia, spiritualistka Brynn, svitkoznalec Darm a kamenovědec a vůdce královských mystiků, Kallak.
Šarnaci
Šarnaci jsou temná jeskynní stvoření. Pověsti vypráví, že to jsou napůl lidé a napůl netopýři, ale když se poptáte lidí, zjistíte, že nikdo pořádně neví, jak opravdu vypadají.
Ti, kteří se přiblížili šarnakům natolik, aby si je mohli prohlédnout, už mluvit nemohou. Jejich těla se našla rozsápána a roztrhána na malé kousky. Pokud se ovšem jejich ostatky vůbec našly.
Tyhle krvelačné bestie mají svá hnízda v Klikaté jeskyni, v naprosté tmě. Jedna z mála věcí, kterou o nich víme je, že se ohromně bojí světla.
Za temných nocí se šarnaci odvažují vylézt z jeskyně a hledat své oběti venku. Na cestách a v blízkosti lidských obydlí se proto na noc rozsvěcují lucerny a vždy se o ně musí někdo starat, aby ostatní mohli klidně spát. Šarnaci nezaútočí, pokud je kolem obydlí dostatek světla - ale běda tomu, kdo své lucerny neohlídá!