Tábor 2020

Ještě před západem slunce jsme dorazili do osady High Valley, kde nás přivítali šerif Bench, vůdci našich osad a tvrdý kapitalismus v podobě Westwood Trade Company (WTC), která vlastní veškerou půdu, a jejich zástupkyně slečny Adele Jones, jež nám pozemky prodá. Abychom měli dostatek peněz a dřeva na stavbu budov v naší osadě, vydávali jsme se prvních pár dní do blízkého okolí, kde jsme téměř zakopávali o bohatá ložiska zlaté rudy, stáda bizonů či úrodná políčka pro pěstování plodin nutných k přežití. Ukázalo se rovněž, že síla civilizace je neúprosná, jelikož železniční síť spojující Denver s Colorado Springs sahá až k našemu okresu. Při převážení materiálu nás poprvé napadli indiáni, se kterými jsme bojovali i v následujících dnech.

Kromě plahočení se na poli, lovení zvěře, hledání zlata, geodézie či práce v továrnách WTC vydělali ti nejmazanější z nás pěkný balík na burze. Peníze mohli zúročit hned druhý den v nově postaveném casinu. Risk je zisk! Nebo také velká ztráta, jak se řada z nás na vlastní kůži přesvědčila, hazard se nevyplácí. Zábavu jsme si užívali také při opékání buřtů a divadelních scénkách z per samotných osadníků. To jsme ještě netušili, že Západ pro nás bude brzy příliš divoký…

Následující noc indiáni unesli našeho šerifa! Vydali jsme se mu na pomoc a zničili indiánské obranné mechanismy, abychom se k šerifovi mohli proplížit. Někdo nás však předběhl – nejvyšší vedení WTC, osvobodili šerifa, náčelníka indiánů zastřelili a k našemu velkému překvapení pak obrátili zbraň na nás! Ukázalo se, že jsme bojem s indiány jen pomáhali nekalým záměrům společnosti, která ve skutečnosti půdu nevlastní, ale indiánům ji ukradla.

I když jsme se zařekli, že od Westwoodu již žádné pozemky nekoupíme, Adele Jones a šerif nám pohrozili vyhnáním z města. Indiáni nás stále považovali za nepřátele a na vedoucí našich osad byl vydán zatykač! Ve Westimes vycházely samé lži a pomluvy a my přes tíživé morální dilema museli přesto pokračovat v nákupech. Náladu pozvedl jen nebojácný výtisk Daily West, novin které napsali sami osadníci. Bandité z WTC dokonce unesli vůdkyni lovců Carol Hunt, ale nám se podařilo ukrást jim zbraně a Carol osvobodit.

Ač jsme se snažili dovolat spravedlnosti na nejvyšších místech, proti Westwood Trade Company chyběly důkazy. Došlo nám, že bez pomoci indiánů se neobejdeme. Nejprve jsme museli splnit zkoušku dospělosti a mír stvrdit rituálním tancem po západu slunce. Během provádění rituálu jsme však byli napadeni zrádným šerifem Benchem a zástupci společnosti. Indiáni nám ale naštěstí již věřili, a tak byl šerif s jejich pomocí zabit a ředitel WTC zajat a odveden soudcem O’Marshallem. Ukázalo se totiž, že Adele Jones ve skutečnosti během svého působení u společnosti shromažďovala usvědčující důkazy. Za svou odvahu získal každý osadník šerifskou hvězdu a s ní také svůj díl zodpovědnosti.

Letošní tábor se dětem dostalo poučení, že vše není vždy takové, jak na první pohled vypadá, a že co je psáno tiskem nemusí být pravda. Díky společnému úsilí však bylo zlo nakonec odhaleno a napáchané křivdy odčiněny. A společně se také můžeme těšit na příští rok!

Den 9

Poslední den jsme si užili plnými doušky. Dopoledne jsme vyrazili do lesa hrát tradiční a velmi oblíbenou hru nejen mezi vedoucími – Boj o vlajky. Děti běhaly ze všech sil a vítěz, tým s největším počtem vlajek jednotlivých osad, byl každou minutou nejasný a proměnlivý. Nakonec však vyhrál tým lovců Hunt Valley a ostatním byla útěchou svačina v podobě jablka.

Při návratu do tábořiště jsme potkali Simona Cuba, který se snažil zkontaktovat soudce Harolda O´Marshalla, aby nám pomohl obvinit šerifa Benche.

Odpoledne jsme se vydali za indiánským kmenem Čejenů, abychom ukázali, že máme zájem zlepšit naše vzájemné vztahy, a zároveň dokázat, že nejsme tak špatní, jak se uplynulé dny mohlo jevit. Náš záměr jsme potvrdili i úspěšným splněním indiánské zkoušky dospělosti Huskanaw.

Nakonec jsme byli svědky konečného pádu zákeřného šerifa Benche a za odměnu jsme každý dostal vlastní šerifskou hvězdou. Teď je před námi už jen velký úklid, dobrodružná cesta a opětovné shledání s rodinami.

Den 8

Po snídani a nástupu jsme se ihned vydali vlakem do nedalekého Denveru, abychom se tam obrátili na vyšší autority, které by mohly zasáhnout proti WestWood Trade Company. Vlak však přepadli a poničili indiáni!

Museli jsme sehnat potřebné součástky na opravu železného oře. Posléze se k nám dostala zpráva, že na vedoucí našich osad je v návaznosti na předcházející události vypsána tučná odměna. Proto se rozhodli do Denveru nakonec nejet a namísto toho vyhledali bezpečí úkrytu.

I přesto však bandité v čele s šerifem unesli Carol Hunt a všechny nás zajali. Podařilo se nám ovšem ukrást jim munici a Carol osvobodit. Bandity jsme prozatím zahnali a uvidíme, jak se to bude dál vyvíjet.

Noční hlídky byly značně posilněny.

Den 7

Celá situace okolo šerifa Benche nás rozhodila natolik, že jsme si vzali den na rozmyšlení, co dál. Zatímco naši zástupci osad přemýšleli nad nejvhodnějším řešením, my jsme se mezi sebou utkali v napínavém turnaji v ragbiovce. Velkého klání se zúčastnili nejen obyvatelé osad, ale také náhodní kolemjdoucí (vedoucí).

Na závěr dne nám úsměv na tváři vykouzlila divadelní představení jednotlivých osad díky koupi budov divadel.

Každou noc stále pokračujeme v hlídkách našeho tábořiště.

Denní tisk:

Den 6

Dnešní dopoledne jsme strávili trochu netradičně. Nešli jsme do lesa, ale zůstali v tábořišti, kde jsme si zahráli sérii drobných, ale o to vtipnějších her. Stali se tak z nás na chvíli ponorky, draci, tarantule či dokonce tarantule vesmírné. I první svačina, nakrájená jablka, měla hravý nádech – děti se po dostání jednoho kousku okamžitě zařadily zpět do fronty a utvořily tak stále se pohybující a přežvykující kruhovité těleso.

Díky rychlé výstavbě osadou Zlatokopů jsme měli možnost odpoledne navštívit jejich nové kasino a ti nejúspěšnější z nás vyhráli kůže, které mohou zpeněžit. Děti si mohly vyzkoušet poker, blackjack, kostky, pexeso či prší.

Pak jsme se konečně vydali do lesa na hru, ale cestou jsme potkali lovce, kteří byli přepadeni a oloupeni Indiány a poprosili nás o pomoc se zásobováním obvazy, municí, protijedy a zlatem.

Usínali jsme s klidnou hlavou, ale to jsme ještě netušili, že budeme uprostřed noci vzbuzeni Anne Tiller. Ta za námi přišla kvůli únosu našeho šerifa George Benche Indiány. Vydali jsme se ho tedy k nim hledat, jenže se ukázalo, že on a celá Westwood Trade Company jsou zrádci. Za naši naivitu a nevědomost bohužel zaplatil svým životem indiánský náčelník Velký Porokor. Dokonce i noviny, které vydává právě Westwood Trade Company jsou plné lží a firemní propagandy, včetně nenávistných komentářů o indiánech. My už víme, že indiáni nejsou nepřátelé. Je však otázka, zda je dokážeme přesvědčit, že my nemáme s WTC nic společného…

Budoucnost naše, našeho města a našich osad je nejistá.

Den 5

Dnešní den nám také přálo – slunce svítilo a hřálo.

Jelikož byla neděle, tak jsme se shromáždili na venkovních bohoslužbách, na jejichž přípravě se podíleli i nejstarší táboroví účastníci – modlitbami i krátkým divadlem na motivy podobenství o milosrdném Samařanovi. Následně jsme opět pokračovali v plnění Podkov.

V první polovině odpoledne jsme si zahráli poměrně náročnou, za to ale poučnou hru při které jsme poznali, jak funguje místní společnost West Wood Trade Company. Děti musely procvičit nejen své tělo, ale také svoji mysl. Proto jim udělala radost druhá odpolední hra spočívající v lovu bizonů.

Po večerním nástupu jsme opět rozšířili naše týmové osady o další budovy a následně se sešli při zpěvu písní a čtení knížky

Den 4

Dnes jsme si užili krásný prosluněný den!
Dopoledne jsme strávili táborovou klasikou – hrou Hutututu a dalšími menšími hrami. Následovaly opět Podkovy, tedy disciplíny, které naše táborníky učí kovbojským dovednostem. A dokonce došlo i na bazén!

Nahlédli jsme také do fungování našich novin WesTimes. Ze skvělé hry o redakci vzešla celá řada potrhlých nápadů, na které budeme dlouho vzpomínat.

Vzápětí nás však přepadl bandita! Ale šerif ho naštěstí rychle zpacifikoval a mohli jsme v klidu vyrazit na další průzkum okolních prérií a lesů. Narazili jsme tak na železniční síť, kterou jsme hned využili pro převoz zboží mezi různými blízkými městy.

Po návratu nás čekal táborák spolu s buřty a zpíváním a tak je znát, že se máme stále krásněji!

Nový výtisk Westimes pro všechny pravidelné odběratele:

Den 3

Třetí táborový den jsme zahájili tradiční rozcvičkovou hrou Mrazíkem. Po snídani nás čekali tzv. Podkovy. Jedná se o krátké disciplíny, které budou děti moct plnit každé dopoledne. Podaří se někomu splnit všech devět disciplín?

Zbytek dopoledne jsme strávili v lese hrou Živá voda, při které jsme soupeřům shazovali flašky s vodou a vzájemně se vybíjeli látkovými míčky.

Odpoledne nás čekali příběhové hry. Nejdříve jsme pomáhali zlatokopovi Jacobovi Pitovi, kterého přepadli kojoti a při útěku přišel o své kopáčské náčiní. Vzhledem k husté mlze a snížené viditelnosti jsme byli nuceni postupovat velice pomalu a opatrně. Všechny družiny nakonec zvládly projít provazovým bludištěm a Jacobovi pomohly.

Další, kdo potřeboval pomoc, byla farmářka Anne Tiller. Na pár chvil jsme převzali celé její hospodářství. Zavlažování, sázení, hnojení – to všechno jsme si vyzkoušeli.

Naše řady dnes rozšířili další dva osadníci, jejichž příjezd do High Valley byl bohužel opožděn. Připojili se k nám právě, když jsme venku zpívali a četli pohádku Na arše v šest.

Noviny do každé rodiny!

Den 2

Včerejší rozřazení do družin dnes pokračovalo vymýšlením pokřiků a vyráběním cedulí. Každý z týmů originálně pokreslil dřevěnou desku motivy svého vedoucího. Odpoledne jsme se poprvé vydali objevovat blízké okolí tábora. Po pár minutách chůze jsme si v krásném lese zahráli oblíbenou hru s příznačným názvem „Řežba“. Hromy v dáli předznamenávaly malér v podobě bouřky, ale nakonec jen trochu sprchlo a mohli jsme vesele hrát dál.

Když jsme se vrátili do tábora, prakticky jsme ozkoušeli, jak funguje odstředivá síla. Ze série „blbneme s Edvardem“ stojí za vyzdvihnutí ještě hra „Tučňáci a medvědi“, při které jsme se krátce přenesli na jižní pól. Nebo severní. To si nikdo nebyl moc jistý.

Déšť nás posléze zahnal opět dovnitř do klubovny, ale i tam jsme si užili spoustu srandy. Hra „Lidské pexeso“ se obzvláště ozkoušela a určitě jsme ji nehráli naposledy!

Večer jsme si zazpívali, přečetli příběh na dobrou noc a šli na kutě.

Další vydání místního oběžníku:

Den 1

Po náročné a dlouhé cestě jsme v pořádku dorazili do Vysoké Srbské. Hned jsme se zabydleli a a potěšili žaludky Chilli con carne. Všichni jsme se seznámili a snažíme se zapamatovat co nejvíce jmen!
Večer jsme zpívali a hráli hry. Poté jsme se rozdělili do čtyř družin a těšíme se, co nás čeká zítra!

„V Americe jsme teprve pár měsíců. Po všech útrapách, které nás potkaly na východním pobřeží, se naše výprava konečně blíží cíli. Vysněný Západ. Poslední tři dny jsme strávili v transkontinentální železnici a až dorazíme do Denveru, pojedeme ještě kdovíkolik mil na koních a vozech pustou prérií. Ale na konci cesty nás čeká nový domov, nový život. Městečko High Valley…“

Letos strávíme dobrodružné táborové dny v chatkovém tábořišti
Vysoká Srbská nedaleko Náchoda.

A jak bylo loni?