Tábor 2026

Potábor

Na tábor jako již tradičně navázal Potábor – akce, kdy se letos 21 odrostlých táborníků na čtyři dny opět vrátilo do dětských let. Hráli jsme hry, zpívali, váleli se na trávě a sledovali západ slunce z mola. Bylo nám krásně. Tak se zase za rok těšíme!

Den 10

Nastal čas vzepřít se útlaku. Den jsme ale nejdřív začali poklidně bohoslužbami. Vedla je strašnická farářka Anička Pokorná, která nás v neděli na otočku navštívila. Zapojila se také do táborové hry, když nám jako bývalá učitelka naší šamanky, Mitlali, pomohla přemoct zbývající španělskou posádku a vyhnat ji z našeho tábora. Mitlali nám také předala důležité proroctví – legenda o stínovém bojovníkovi je pravdivá, už tisíce let spí v posvátné pyramidě.

Odpoledne jsme si zahráli obležené město a potom se vydali do pyramidy. Podle šamanky je totiž návrat spícího bojovníka naší jedinou šancí proti Anitě. Sarkofág se nám nakonec podařilo otevřít a u večerního rituálu se stínový bojovník naplno probudil. Pod jeho vedením jsme se potom vydali vstříc rozzuřené Anitě. Probuzená legenda ovšem padla k zemi již po prvních pár střetech se španělskými šavlemi. Svou svobodu jsme si tedy museli vybojovat sami. Když už se u krků všech starších našeho kmene leskly čepele Španělů a zdálo se být vše ztraceno, z lesa se ozvalo táhlé zaječení. Ocelotl se vrátil! Spojil zástupce okolních vesnic a aztéckou píšťalkou smrti oznámili svůj příchod. S jejich pomocí jsme naše utlačitele přemohli, ale za strašnou cenu. O život přišlo několik našich bojovníků, včetně šamanky Kitlali. Večer jsme tedy zakončili rituálním pohřbem a tancem na počest našich padlých.

Tábor je za námi. I když se to zdá jako pár chvil, neseme si z něj zážitky, které nás budou provázet celým následujícím rokem. Velké dík patří všem vedoucím, kuchařkám, dětem i rodičům, kteří je k nám poslali. Díky, že je nám s vámi tak dobře.

Den 9

Ráno jsme se díky informacím, které nám naše nová hlavní bojovnice přinesla z výzvěd, vydali shánět munici z potopené lodi Španělů. Po příchodu do tábořiště nás ale čekalo nemilé překvapení. Na stěžni visela španělská vlajka a naši bojovnici drželi cizinci ve spárech. Předstírání spojenectví přestává dávat smysl. Proti jejich nabroušeným šavlím ovšem stále nemáme šanci.
Odpoledne se nám podařilo osvobodit bojovnici a zároveň proniknout do zašifrované komunikace Španělů. Anitě jsme vyslali falešný vzkaz: ve vesnici Tlachcali potřebují okamžitě velitelku. Radost z tohoto úspěchu ale překryla pachuť z večera. Pod hrozbou násilí jsme byli donuceni skončit svůj rituální tanec. Naše kultura od nás začíná být odlučována i ostřím šavle.

Den 7 a 8

Včera jsme se na popud Španělů vydali kontaktovat okolní vesnice s nabídkou rozšíření těžby zlata. Aby nepoznali naše prozření, tvářili jsme se na nástupu poslušně. Náš cíl byl ale jiný – navázat spojenectví a postavit se společně našim utlačitelům.

Po dobrodružném orienťáku jsme dnes navázali odpočinkovým dnem a přípravou na boj. Šili jsme bojové haleny, vyráběli masky a stavěli opevnění. Díky krásnému počasí jsme také stihli koupačku. K večeru k nám dorazily delegace z tří okolních vesnic prohlédnout si naši připravenost. I přes velikou snahu se k nám ale dvě vesnice obrátili zády, jen vyslankyně vesnice Tlachcali se naštěstí rozhodla při nás stát a přidala se k našemu rituálnímu ohni. Zítra se domluvíme co dál. Pravděpodobně ale bude nutné zaměřit se přímo na Anitu.

Den 6

Doly a pole dnes vystřídal den plný her. Prý jsme včerejškem napracovali na týdny dopředu, a Anita nám proto vnukla myšlenku strávit volný den tím, co Aztékové milují ze všeho nejvíce – týmovou hrou jménem tlachtli. Společné nadšení z pohybu doplnil smažený sýr k obědu, první zápas v tradiční táborové řežbě i to, že odpoledne se pošmourné mraky protrhaly a nad Komáří pasekou vysvitlo sluníčko.

V noci nás nicméně vzbudilo nemilé překvapení. Na základě ukradené Anitiny korespondence se naplnily naše nejhorší předtuchy, že to s námi španělská výprava nemyslí dobře, prahnou po zlatě a ovládnutí naší aztécké domoviny. Zítra vymyslíme, co s tím dál, ale rozhodně se nenecháme od kolonizátorů balamutit.

Den 5

Dnes jsme začali těžit. Za získané zlato nám Anita del Cortez k svačině přinesla tatranky. Bojovníka Ocelotla ale tento znak luxusu rozhněval a celou krabici vyhodil do jezera. Tento horkokrevný čin byl ale již poslední kapkou do přetékajícího poháru trpělivosti našeho náčelníka. Ocelotla na místě zbavil funkce bojového velitele a dal mu na starost správu sýpek.

K nim jsme se také odpoledne vydali. Na základě španělských doporučení jsme zkoušeli pěstovat nové plodiny efektivnějším a dravějším způsobem. Úsilí se vyplatilo a na večerní nástup již přinesla Anita první obnos zlata a šperků, o které se s námi rozdělila. Ocelotl opět vybouchl. Tvrdil, že jsme nedostali spravedlivý podíl. Vše nakonec vygradovalo na večerní svolané radě starších, kterou náš bojovník ve výbuchu vzteku opustil.

Den 4

Abychom mohli začít s těžbou zlata, dohodli jsme se se Španěly, že podrobněji zmapujeme území. Ještě před tím, než jsme stačili vyrazit, si nás ale zavolala šamanka a vyzvala nás, abychom si v rámci svých novýh týmů vytvořili kulturní symboly a udržovali tak své kořeny. Dopoledne jsme tedy vyřezávali totemy, barvili čelenky a skládali pokřiky. Odpoledne jsme si zahráli revoluci a poté už se vydali mapovat území. Den jsme zakončili, jako již tradičně, okolo společného ohýnku s rituálním tancem a písní.

Den 3

Dnešní den jsme začali bohoslužbami, které pro nás připravili formou divadla nejstarší děti. Na kostel jsme navázali rozhovory u deskových her a makových buchet a užili si pohodovější dopoledne, které jsme zakončili učením se aztéckých dovedností. Stříleli jsme z luku, tančili okolo ohně, bubnovali nebo šili.

Odpoledne jsme strávili trénováním na boj a k večeru přišla nemilá zpráva. Podivní cizinci se blíží. Ozbrojeni. Naše opevnění po hrdinném boji nakonec prolomili, náčelníka Tentuhuoka se šamankou Kitlali a bojovníkem Ocelotlem svázali a nechali se jimi odvést do našeho tábora. Na místě se ovšem situace uklidnila. Jejich velitelka Anita del Cortez nám vysvětlila, že by s nám rádi spolupracovali na těžbě zlata a dozvěděli se více o naší kultuře. Nečekané hosty jsme tedy nakonec přijmuli a doufáme ve vzájemně prospěšné soužití.

Den 2

S vycházejícím sluncem přišel i další den v Říši Tenok. Ráno jsme se vypravili doplnit zásoby. Ze získané kukuřičné mouky, soli, vody, oleje a obsidiánového listu jsme potom odpoledne pekli na ohýncích kukuřičné placky. Večer jsme zasedli okolo společného ohně a zpěvem a tancem jsme zase o kousek hlouběji pronikli do aztécké kultury.

Z poklidného spánku nás probudila nečekaná zpráva. Hlídka zpozorovala skupinu podivných ozbrojených bledých mužů blížící se k našim branám. Musíme spálit mosty než se dostanou dovnitř! Napínavý boj o čas jsme nakonec díky hrdinství našich mladých vyhráli a druhý most se nám zapálit podařilo. Útok byl odražen a my jsme znovu ulehli, tentokrát ale s vráskami na čele.

Den 1

Dnes jsme se všichni v pořádku dopravili do našeho krásného tábořiště na Komáří pasece, kde jsme se shledali se zbytkem vedoucích a kuchařkami. Při prohlídce tábořiště sklidily největší potlesk nové kadibudky. Zbytek dne jsme strávili vzájemným seznamováním, výbornou večeří a zpíváním na klubovně.  

Během večerního čtení jsme z dáli zaslechli bubnování. Barevné postavy Aztéků se míhaly okolo ohně a vydávaly jakési skřeky. Celý rituál nakonec přinesl pro říši Tenok důležitý krok vpřed. Lidským obětím je konec. Slunci budeme místo nich přinášet svou odvahu a odhodlání.

To je to město na jezeře Mutján, smaragdové kruhy mu běží dokola.
Jak kolibříka pero třpytí se a září říše Tenok.
Dům bílých vrb a bílých kosatců je říše Tenok.
U města válečníci na svých člunech.
Rolnice hladí kukuřici plovoucích polí.
Lid probouzí zlato a obsidián.
A po vodě již kráčí bez jména a bez stínu budoucnost říše Tenok.