Tábor 2026

Den 10

Nastal čas vzepřít se útlaku. Den jsme ale nejdřív začali poklidně bohoslužbami. Vedla je strašnická farářka Anička Pokorná, která nás v neděli na otočku navštívila. Zapojila se také do táborové hry, když nám jako bývalá učitelka naší šamanky, Mitlali, pomohla přemoct zbývající španělskou posádku a vyhnat ji z našeho tábora. Mitlali nám také předala důležité proroctví – legenda o stínovém bojovníkovi je pravdivá, už tisíce let spí v posvátné pyramidě.

Odpoledne jsme si zahráli obležené město a potom se vydali do pyramidy. Podle šamanky je totiž návrat spícího bojovníka naší jedinou šancí proti Anitě. Sarkofág se nám nakonec podařilo otevřít a u večerního rituálu se stínový bojovník naplno probudil. Pod jeho vedením jsme se potom vydali vstříc rozzuřené Anitě. Probuzená legenda ovšem padla k zemi již po prvních pár střetech se španělskými šavlemi. Svou svobodu jsme si tedy museli vybojovat sami. Když už se u krků všech starších našeho kmene leskly čepele Španělů a zdálo se být vše ztraceno, z lesa se ozvalo táhlé zaječení. Ocelotl se vrátil! Spojil zástupce okolních vesnic a aztéckou píšťalkou smrti oznámili svůj příchod. S jejich pomocí jsme naše utlačitele přemohli, ale za strašnou cenu. O život přišlo několik našich bojovníků, včetně šamanky Kitlali. Večer jsme tedy zakončili rituálním pohřbem a tancem na počest našich padlých.

Tábor je za námi. I když se to zdá jako pár chvil, neseme si z něj zážitky, které nás budou provázet celým následujícím rokem. Velké dík patří všem vedoucím, kuchařkám, dětem i rodičům, kteří je k nám poslali. Díky, že je nám s vámi tak dobře.

Den 9

Ráno jsme se díky informacím, které nám naše nová hlavní bojovnice přinesla z výzvěd, vydali shánět munici z potopené lodi Španělů. Po příchodu do tábořiště nás ale čekalo nemilé překvapení. Na stěžni visela španělská vlajka a naši bojovnici drželi cizinci ve spárech. Předstírání spojenectví přestává dávat smysl. Proti jejich nabroušeným šavlím ovšem stále nemáme šanci.
Odpoledne se nám podařilo osvobodit bojovnici a zároveň proniknout do zašifrované komunikace Španělů. Anitě jsme vyslali falešný vzkaz: ve vesnici Tlachcali potřebují okamžitě velitelku. Radost z tohoto úspěchu ale překryla pachuť z večera. Pod hrozbou násilí jsme byli donuceni skončit svůj rituální tanec. Naše kultura od nás začíná být odlučována i ostřím šavle.

Den 7 a 8

Včera jsme se na popud Španělů vydali kontaktovat okolní vesnice s nabídkou rozšíření těžby zlata. Aby nepoznali naše prozření, tvářili jsme se na nástupu poslušně. Náš cíl byl ale jiný – navázat spojenectví a postavit se společně našim utlačitelům.

Po dobrodružném orienťáku jsme dnes navázali odpočinkovým dnem a přípravou na boj. Šili jsme bojové haleny, vyráběli masky a stavěli opevnění. Díky krásnému počasí jsme také stihli koupačku. K večeru k nám dorazily delegace z tří okolních vesnic prohlédnout si naši připravenost. I přes velikou snahu se k nám ale dvě vesnice obrátili zády, jen vyslankyně vesnice Tlachcali se naštěstí rozhodla při nás stát a přidala se k našemu rituálnímu ohni. Zítra se domluvíme co dál. Pravděpodobně ale bude nutné zaměřit se přímo na Anitu.

Den 6

Doly a pole dnes vystřídal den plný her. Prý jsme včerejškem napracovali na týdny dopředu, a Anita nám proto vnukla myšlenku strávit volný den tím, co Aztékové milují ze všeho nejvíce – týmovou hrou jménem tlachtli. Společné nadšení z pohybu doplnil smažený sýr k obědu, první zápas v tradiční táborové řežbě i to, že odpoledne se pošmourné mraky protrhaly a nad Komáří pasekou vysvitlo sluníčko.

V noci nás nicméně vzbudilo nemilé překvapení. Na základě ukradené Anitiny korespondence se naplnily naše nejhorší předtuchy, že to s námi španělská výprava nemyslí dobře, prahnou po zlatě a ovládnutí naší aztécké domoviny. Zítra vymyslíme, co s tím dál, ale rozhodně se nenecháme od kolonizátorů balamutit.

Den 5

Dnes jsme začali těžit. Za získané zlato nám Anita del Cortez k svačině přinesla tatranky. Bojovníka Ocelotla ale tento znak luxusu rozhněval a celou krabici vyhodil do jezera. Tento horkokrevný čin byl ale již poslední kapkou do přetékajícího poháru trpělivosti našeho náčelníka. Ocelotla na místě zbavil funkce bojového velitele a dal mu na starost správu sýpek.

K nim jsme se také odpoledne vydali. Na základě španělských doporučení jsme zkoušeli pěstovat nové plodiny efektivnějším a dravějším způsobem. Úsilí se vyplatilo a na večerní nástup již přinesla Anita první obnos zlata a šperků, o které se s námi rozdělila. Ocelotl opět vybouchl. Tvrdil, že jsme nedostali spravedlivý podíl. Vše nakonec vygradovalo na večerní svolané radě starších, kterou náš bojovník ve výbuchu vzteku opustil.

Den 4

Abychom mohli začít s těžbou zlata, dohodli jsme se se Španěly, že podrobněji zmapujeme území. Ještě před tím, než jsme stačili vyrazit, si nás ale zavolala šamanka a vyzvala nás, abychom si v rámci svých novýh týmů vytvořili kulturní symboly a udržovali tak své kořeny. Dopoledne jsme tedy vyřezávali totemy, barvili čelenky a skládali pokřiky. Odpoledne jsme si zahráli revoluci a poté už se vydali mapovat území. Den jsme zakončili, jako již tradičně, okolo společného ohýnku s rituálním tancem a písní.

Den 3

Dnešní den jsme začali bohoslužbami, které pro nás připravili formou divadla nejstarší děti. Na kostel jsme navázali rozhovory u deskových her a makových buchet a užili si pohodovější dopoledne, které jsme zakončili učením se aztéckých dovedností. Stříleli jsme z luku, tančili okolo ohně, bubnovali nebo šili.

Odpoledne jsme strávili trénováním na boj a k večeru přišla nemilá zpráva. Podivní cizinci se blíží. Ozbrojeni. Naše opevnění po hrdinném boji nakonec prolomili, náčelníka Tentuhuoka se šamankou Kitlali a bojovníkem Ocelotlem svázali a nechali se jimi odvést do našeho tábora. Na místě se ovšem situace uklidnila. Jejich velitelka Anita del Cortez nám vysvětlila, že by s nám rádi spolupracovali na těžbě zlata a dozvěděli se více o naší kultuře. Nečekané hosty jsme tedy nakonec přijmuli a doufáme ve vzájemně prospěšné soužití.

Den 2

S vycházejícím sluncem přišel i další den v Říši Tenok. Ráno jsme se vypravili doplnit zásoby. Ze získané kukuřičné mouky, soli, vody, oleje a obsidiánového listu jsme potom odpoledne pekli na ohýncích kukuřičné placky. Večer jsme zasedli okolo společného ohně a zpěvem a tancem jsme zase o kousek hlouběji pronikli do aztécké kultury.

Z poklidného spánku nás probudila nečekaná zpráva. Hlídka zpozorovala skupinu podivných ozbrojených bledých mužů blížící se k našim branám. Musíme spálit mosty než se dostanou dovnitř! Napínavý boj o čas jsme nakonec díky hrdinství našich mladých vyhráli a druhý most se nám zapálit podařilo. Útok byl odražen a my jsme znovu ulehli, tentokrát ale s vráskami na čele.

Den 1

Dnes jsme se všichni v pořádku dopravili do našeho krásného tábořiště na Komáří pasece, kde jsme se shledali se zbytkem vedoucích a kuchařkami. Při prohlídce tábořiště sklidily největší potlesk nové kadibudky. Zbytek dne jsme strávili vzájemným seznamováním, výbornou večeří a zpíváním na klubovně.  

Během večerního čtení jsme z dáli zaslechli bubnování. Barevné postavy Aztéků se míhaly okolo ohně a vydávaly jakési skřeky. Celý rituál nakonec přinesl pro říši Tenok důležitý krok vpřed. Lidským obětím je konec. Slunci budeme místo nich přinášet svou odvahu a odhodlání.

To je to město na jezeře Mutján, smaragdové kruhy mu běží dokola.
Jak kolibříka pero třpytí se a září říše Tenok.
Dům bílých vrb a bílých kosatců je říše Tenok.
U města válečníci na svých člunech.
Rolnice hladí kukuřici plovoucích polí.
Lid probouzí zlato a obsidián.
A po vodě již kráčí bez jména a bez stínu budoucnost říše Tenok.