Den 9

Dopoledne po bohoslužbách jsme si do lesa skočili na řežbu, ale cestou zpět se stala tragédie. Zjevil se Mág času a hrozil, že zabil Mága vody, našeho hlavního městského ochránce a spolupracovníka. A skutečně; pod skalou jsme našli jeho tělo. Odpoledne jsme si na jeho počest v lese dali ponorky a černou vysílačku, jeho oblíbené hry. Mág mysli nás instruoval, že chceme-li přivolat Mága života a smrti, posledního, který nám chybí, musíme posílit své mentální schopnosti. To se však nepovedlo a Mág života a smrti se neukázal. Večer jsme se sešli k pohřbu Mága vody, řekli jsme si, že se zítra poradíme, zda opustit Alafyii, nebo zůstat napospas Mágu času... když vtom se Mág života a smrti ukázal; nemohl přijít rychleji. Oživil Mága vody a silou osmi amuletů jsme přivolali Mága času – devátého. Ten se nechal odvést do vězení, kde ho mágové chtěli spálit. Ukázalo se ovšem, že se umí octnout na několika místech současně; prozradil mágům, že mezi nimi je zrádce – Mág ohně. Strhl se boj, ve kterém rada mágů prohrávala, neboť Mág času se volně množil. Naštěstí si občané Lafie uvědomili, že Mág snů má zřejmě císařskou korunu. Protože doba císařství patřila do jiného času než našeho, Mág času se k ní nemohl dostat. Mág podzemí nechal vstoupit kouzlo koruny, která vzala za své i s nábytkem. Ovšem díky tomu dorazil sám císař s císařovnou, sebrali moc všem mágům a do rady devíti místo zrádců jmenovali Mága slunce a Mága vzduchu. Rekord v klíšťatech drží Sofie, zdravotník jí to řekne.

 

 

 

 

 

 

 

 

Den 8

Ráno nám kormorán přinesl psaní od pomocníka Mága jedu; ukázalo se, že město Halana, které Magička jedu opustila, bylo v noci napadeno armádou nosípů a sám Mág času ostrovy města zmrazil v čase. Naším úkolem bylo dostat všechny ostrovy do přítomnosti – sbírali jsme zrnka času, posouvali jsme tempy o dvanáct hodin dopředu a přesouvali jsme se na lodích. Někteří z nás provozovali i pirátsví; díky báječným pravidlům se bylo lze naloďovat na cizí lodě, takže někteří číhali u skalisek a přepadali lodě, jiné drželi na pustých ostrovech poklady zrnek... strategizovalo se a hra skončila příliš brzy.

Odpoledne jsme si střihli živou vodu a naučnou zdařilou stezku, plnou hádanek a posilování mysli – chtěli jsme přesvědčit Mága mysli, že stojíme za to, aby nám i on dal svůj amulet.

   

Den 7

Dopoledne jsme se dostali do nemilé situace. Naše město bylo obleženo. Jediná záchrana našich čtvrtí byla v dodání potravin do časového limitu. Zvládli jsme nasytit jen polovinu čtvrtí. Ale i tak jsme si pěkně zahráli.

Odpoledne nás opět navštívil mág snů, který žádal na oplátku pomoc od nás. Potřeboval poskládat jednotlivé sny, aby byly celé a dávaly smysl. Bylo to náročné, ale nakonec jsme jich alespoň pár sestavili.

Po práci jsme si ještě zabojovali o naše znamení (znaky jednotlivých čtvrtí), kde s přehledem vyhrála čtvrť obchodní.

O zhezčení dne, který byl už tak moc povedený, se zasloužila Felinka, která řekla: „Edvard má pořád dobrou náladu, on toho nikdy nenechá. Až umře, bude i v nebíčku pořád veselej." :)

 

 

 

Den 6

Ráno jsme se tužili při molekulách. Velmi humorná situace nastala při tvoření gigantických po-šestnácti molekulách. Celý den byl ve znamení turnajové hry brennball, kterého se zúčastnily všechny čtvrtě. Hra od loňského roku ujasnila pravidla a vyzrála tak v turnajovou perlu – jedná se o softball, odlehčený o odpalování pálkou a veskrze upravený pro táborové poměry. Místo pálky se užívá ruky a místo met rohožky. Celý den bylo krásně, děti byly zapálené pro hru a všechny rozdrtila herecká čtvrť. Nakonec proběhl zápas All-stars zákonodárné čtvrti vedoucích proti výkvětu děti, složenému z nejsilnějších jedinců. (Čtyři vedoucí vytvořili ještě old-stars team, neboť vesměs kulhali a zápasu se neúčastnili.)

 

 

 

Den 5

Sice jsme našli rozcestí, které vystavil na své poslední výpravě Hugo Haraburd, ovšem směrové šipky byly polámané... a navíc byly psány neznámonu gramatikou. Jako by toho nebylo málo, objevila nás skupina lupičských Zlovlňů, která nám úkol pěkně znepříjemnila. Když jsme konečně zjistili, kudy do Halany a na území Mága jedu, byl už čas vrátit se na oběd. Po obědě jsme se však na cestu vydali znovu a zastihli Magičku jedu, která ovšem nebyla v dobrém rozmaru – právě ji přepadla skupina nohsledů Mága času a chtěla jí ukrást amulet. To se jim nepovedlo, rozsypali však spousty protilátek a baněk. Amulet byl dobře ukryt v pavučinách nosípů, bez protilátek jsme se tam však museli probít. Magička jedu byla z naší práce tak nadšená, že nám přislíbila přinést z Boletic amulet Mága mysli, kterého se chystala navštívit. Protože večer nepřišla bouřka, mohli jsme v noci vzbudit děti a vypravit se na noční hru a nemuseli ji do úplného vyčerpání potupně sklízet jako včera. Hrdinná dívka se proplížila až k hnízdu Krutoroptví a zaplašila je kouzlem, které se u nich naučila. Ve studánce, kterou hlídaly, jsme si pak protřeli oči, což se nám šťastnou shodou vzápětí hodilo v labyrintu, kde jsme jasně viděli, kam na které křižovatce máme zahnout. Za labyrintem, který vybudoval Mág hvězd, aby měl klid od lidí, jsme Mága přesvědčili, aby nám dal svůj amulet a právě když jsme se chystali do labyrintu zpátky, objevil se roztržitě Mág snů a provedl nás zkratkou ven z lesa.

 

 

 

 

 

 

Den 4

V lesích se nám povedlo nalézt sopouch, kde jsme se setkali s Mágem podzemí – na okamžik opustil svou říši. Když jsme mu vysvětlovali, že amulet potřebujeme, abychom zastavili zlotřilého Mága času, překvapeně nám odvětil, že Mág času, jeho dobrý kamarád, přišel k němu před chvilkou na návštěvu. To už v monumentálním plášti a přesýpacími hodinami vstoupil zrádce Mág času a mezi Mágy se strhnul boj, který Mág podzemí prohrál. My jsme se stihli uchýlit do ústraní a vydobít si dost času, abychom v čase nezamrzli – jako se stalo Mágu podzemí, který se zcela přestal hýbat a zůstal uvězněn mezi zemí a podzemím.

Odpoledne jsme se tužili při trojici rozličných aktivit – zatímco jedny týmy se snažily ubalancovat míček na pavouku dlouhých špagátů, jiné spolu soupeřili v průchodu močálovou šachovnicí; další tým lezl velmi bezpečně přes potok, téměř nikdo do vody nespadl, až na výjimky. Celý den si pročítáme Lexikon, který je volně k dispozici v informačním stánku u radnice a zlepšujeme si tak povědomí o světě. Dobře se mají kupříkladu tyto děti: Berta, Jonáš.

 

 

 

 

 

Den 3

Dopoledne jsme absolvovali první velkou táborovou hru – dostali jsme pečeť amuletu Mága vody ze spárů dryád, kde byla v úschově. Zlým kouzlem klíček od pečeti z baňky ne a ne vyplout, nakonec Mág vody, rozmetav čtveřici dryád na padrť otočil celé jezero vzhůru nohama a klíček nám vydal. Při cestě na odpolední hru jsme zahlédli Mága ohně a stopovali jsme jej do jeho obydlí. Našli jsme v něm však jen prázdný papír. Vrhli jsme se proto odvážně do pecí, papír opálili a ejhle – byl na něm vzkaz, jak Mága ohně přivolat. Mág ohně přišel ve velkém stylu, z tyče mu šlehal plamen, plameny mu olizovaly bok. Souhlasil s našimi názory a dal nám amulet jen tak.

 

 

 

 

 

 

 

Den 2

Dopoledne jsme oprašovali domovní znamení našich čtvrtí a zkoušeli starodávné hymny. Museli jsme k tomu projít celým labyrintem formulářů a úředního šimlu. Takových obstrukcí, než člověk například dostane poukázku na rozlišovák! Úředníci jsou povídaví a mají obědovou pauzu i několikrát denně... Když jsme navečer seděli v hostinci, vpadl muž z města a zavolal nám, ať jdeme na pomoc dřevorubci Aswarovi. Ukázalo se, že se zcela přestal hýbat. Vyvolali jsme na pomoc našeho patrona, Mága vody. Má hypotézu, že za zmrznutí lidí a zvířat, které poslední dny pozorujeme, můžou pletky Mága času. Vydáváme se pro osm amuletů, díky kterým můžeme devátého mága přivolat.

 

 

 

Den 1

Tak a jsme zase tady. I když při příjezdu pršelo, podařilo se nám všechny kufry z autobusu dostat v suchu do chatek. Dali jsme si príma večeři a čekal nás první seznamovací večer plný písní, legrace a stihli jsme i jednu seznamovací hru. Zde můžete na našich stránkách každý den sledovat pár fotek z tábora (pokusíme se) a zažít na vlastní oči trochu táborové atmosféry.

 

 

 

„Bůh stvořil člověka, když ho přestaly bavit opice. Na další pokusy už pak neměl nervy.“ Mark Twain