Online report z tábora 

 

Den 9+10

Přepadli jsme jednu ze základen Los Heredaros a získali zpět mapu k pokladu.

Hledání pokladu však odpoledne narušila bouře,  ale zvladli jsme to i v ní. Získali jsme bájnou Černou orchidej. 

Večer nám ji však ukradli a unesli jednoho z vedoucích  výprav.

Vůdce skupiny Los Heredaros - generál Fernando Franco pořádal večerní rituál během kterého chtěl aktivovat moc květiny a získat z ní vzorek původního viru černých neštovic. Plánoval jej zneužít k šíření mezi lidmi a ovládnutí světa. Arthur se k nám vrátil a prosil o odpuštění. Uvědomil si svou chybu a pochopil, že Los Heredaros musíme zastavit. Rituál jsme zastavit nestihli, ale během  prestřelky jsme nakonec Fernanda Franca porazili, Arthur však padl.  

Rozhodli jsme se Černou orchidej a vzorek viru zničit,  ale pak nás napadlo, že to naopak mužeme použít k výrobě léku, kterým bychom černé neštovice vymítili (ve skutečnosti byly vymíceny až v roce 1980).  Následně jsme se vrátili do Anglie na místo,  kde to všechno začalo. A rozdali jsme všem archeologům dary, které se budou hodit do dalších výprav. 

A nyní již jedeme šťastně domů.

 

Den 8 

Dopoledne jsme hráli několik her poslepu. 

A pak jsme hráli Řežbu na louce s překážkami!

Z deníku Arthura Pinkertona jsme vyčetli i to, že bojovníci Los Herederos jsou posedlí nalezením nějaké bájné květiny. Je tedy možné, že právě s ní souvisí saragurský poklad. 
Rozhodli jsme se tedy zkoumat místní květenu, abychom mohli potvrdit, že mytická Černá orchidej se v této oblasti může vyskytovat. 

Horská loučka s květinami však byla obývána i roztodivnými zvířaty, která nebyla z naší návštěvy nadšená. 

Po svačině nás přepadli bojovníci Los Herederos! Odřízli nám cestu a museli jsme na místě postavit krytí a ubránit se. Útok jsme odrazili, ale poraženi rozhodně nejsou... 

 

 

Den 7 

Ráno jsme byli na krátkých dětských bohoslužbách v místním kostelíku a pak pokračovali v "duelech" s vedoucími.

Odpoledne jsme hráli klasickou táborovou hru Živá voda!



Zásadní pro nás byla nedělní chvíle, kdy jsme zjistili, že vůdkyně jedné z výprav Emma D'aramitz odhalila, že se v okolí nacházejí zašifrované útržky deníku Arthura Pinkertona.

Díky rozluštění Arthurova deníku jsme se dozvěděli, že po saragurském pokladu touží vojenská skupina s názvem Los Herederos (dědicové), kteří se hlásí k odkazu dávno zaniklého kmene Saragurů. Touží po tajemství pokladu a využili Arthurovi záště k profesorovi pro svůj prospěch. Arthur s nimi dále spolupracuje. 

A večer byl táborák! 

 

Den 6 

Sobotní den jsme strávili turnajem v legendární hře Ragbiovka! Všechny děti hrály s úžasným nasazením a zápalem pro věc. Všechny týmy zaznamenaly 2 výhry a proto o výsledném pořadí rozhodlo celkové skóre. 


 Po turnaji zakončeném i zápasy mezi dětským all-stars výběrem a vedoucími jsme se vydali ještě do lesa na hru Sfingy.

A na večerní klubovně náš zpěv tentokrát doprovázelo dívčí uskupení, které se dalo dohromady o poledním klidu. 

Den 5 

Profesor Pinkerton nám potvrdil, že poklad opravdu existuje. Navíc se mu podařilo zjistit, kde se nachází klíč, díky kterému bychom poklad dávno zaniklé civilizace Saragurů mohli získat. Byl hlídán potomky saragurských otroků z kmene Čičimenereků. Po překonání jejich nástrah a nakonec i proniknutí skrze jejich ochranu jsme se dostali ke skřínce s klíčem. 

Ve skřínce jsme však místo klíče nalezli vzkaz, dle kterého někdo klíč vyzvedl den před námi a přesunul na jiné místo. Na dopise byl symbol saragurské orlice a nám neznámý symbol ve tvaru hvězdy... 

Prof. Pinkerton však z narážek v dopise dokázal odhalit, kam byl klíč přesunut a tak jsme se vydali do pohoří Gualaceo, ve kterém se nacházely starodávné ornamenty označující tajné skrýše

I přesto, že skrýše byly opravdu důmyslně ukryty a i přesto, že v oblasti bylo několik dalších nepřátelských domorodců, se nám podařilo klíč nalézt. ... Kde však je poklad? A kdo se ho snaží získat před námi? 

V noci nás prof. Pinkerton vzbudil s tím, že ví o místě, které by nás mohlo navézt k umístění pokladu. Spolu se svým bratrem Arthurem nás zavedl na místo dávných saragurských rituálů. Když pomocí klíče, místního oltáře, měsíčního svitu a saragurské mapy zakreslili místo pokladu, Arthur z ničeho nic vytáhl pistoli a vlastního bratra prof. Pinkertona zavraždil. Náhle jsme byli obklíčeni neznámými vojáky, na jejichž baretech byl symbol hvězdy, který jsme znali ze vzkazu...jediná naděje byla proplížit se lesem až k našemu táboru a vyhnout se vojákům s pochodněmi.
Povedlo se a přežili jsme to v pořádku, ale prof. Pinkerton je pryč....co si dál počneme? Proč nás Arthur zradil a s kým to spolupracuje? Snad si vůdcové jednotlivých výprav poradí a vymyslí další postup...

 

Den 4

Ráno nás na nástupu navštívila domorodá obyvatelka, která nám nabídla důležitou informaci ohledně místa, kde se právě nachází hledaný profesor. Výměnou ovšem požadovala vzácné suroviny, které jsme v tu chvíli nemohli nabídnout. Zahráli jsme si tedy alespoň hry Hutututu, Ponorky a pokračovali jsme v Duelech. 

Odpoledne jsme šli do lesa ozkoušet své plížící dovednosti při hře Sfingy, po které nás navštívila naše místní průvodkyně. Dovedla nás ke zdrojům surovin, které jsme potřebovali. Přestože jejich získání nebylo zcela jednoduché, uspěli jsme a domorodka nás opravdu zavedla k místu, kde se nacházel raněný profesor. A zároveň nás dnes přijel navštívit náš strašnický farář Martin Sabo ;) 

 

 

Den 3

Dnes dopoledne jsme v táboře hráli již klasickou hru s názvem Revoluce. 

a dopoledne jsme zakončili závoděním se stříháním.

a duely s vedoucími v různých disciplínách 

Naše výpravy patrájící po prof. Pinkertonovi se ocitly v  těžce prostupné oblasti Pocará, kam nás zavedly poslední stopy. Místo profesora jsme však narazili na místní zvířectvo. Docházející finance i odborný zájem nás vedl k jejich odchytu, zkoumání a prodeji. 

 

 


Den 2

Abychom se vyznali v oblasti jihoamerické indiánské oblasti Saraguro, potřebujeme mapu. Bohužel jediná dostupná mapa s původními názvy byla v soukromém vlastnictví  místního starosty a tak jsme ji mohli jen obkreslit. Každá z výprav tedy  dle předlohy nakreslila svou mapu. Snad nebudou odchylky moc veliké. Všichni archeologové také museli vymyslet motto/ pokřik své výpravy. 

 

Odpoledne jsme se již vydali prozkoumávat nejbližší okolí a pátrali po stopách prof. Gerarda Pinkertona. Narazili jsme na obrovské jedovaté pavouky, lepkavé mravence, škodolibé opice a podnikavého šamana...přes všechny překážky se nám však podařilo najít roztrhanou zprávu od pana profesora. 

 

Večerní nástup s představováním map, symbolů a pokřiků jednotlivých výprav. 

Večery trávíme na klubovně - zpíváme, hrajeme hry, povídáme si o biblických příbězích a na závěr dne si čteme Medvídka Pú :) 

 

 

 


Den 1

Všichni jsme v pořádku dorazili tak akorát na oběd a odpoledne jsme se ubytovali a seznámili se mezi sebou i s pravidly tábora. 

 

Po seznámení jsme již první den vyrazili s dětmi do lesa na oblíbenou hru Řežba! 



Večer 2. 7. roku 1924 jsme na pozvání Arthura Pinkertona navštívili jeho londýnský salón, ve kterém jsme potkali nejslavnější osobnosti světové archeologie. Arthur Pinkerton nás sezval proto, že jeho bratr prof. Gerard Pinkerton se sám vypravil na výpravu do ekvádorské oblasti Saraguro a beze stopy zmizel. Zřejmě prý pátral po pověstném sargurském pokladu. Jedeme tedy přes noc lodí do Jižní Ameriky...snad profesora Pinkertona najdeme a snad odhalíme, po čem pátral a proč se ztratil.  Poslední stopy nás vedou do vesnice Selva Alegre...

 

Zde si můžete přečíst Knihu Fyraldie (bez obrázků). Celou knihu naleznete u nás v nedělce (stejně jako loňský Lexikon)




Den 9

Přijedeme kolem 13.00!

Poslední den dopoledne pršelo, ale nám to nevadilo, jelikož jsme stejně většinu času vymýšleli, jak co nejlépe předat ostatním zprávu od našeho špeha. V té se mimo jiné potvrzovalo naše podezření, že králův pobočník - Roval z Vyrie je zrádce! Unesl dokonce Matylona, rádce naší kněžny Malestry. 

Odpoledne jsme prověřovali naše vědomosti při hře Trůn moudrosti a hlouposti. Večer jsme se dozvěděli mnoho informací o vedoucích, když jsme se snažili zjistit, na koho nejlépe sedí daný výrok, teze či libůstka. Zjistili jsme tak, že někteří vedoucí jsou na táboře NŠ již po desáté.

 

Mezitím jsme se však snažili dostat Matylona z věznění ruchnorských vojáků. Bohužel se nám to ani přes uplácení zlatem a kořalkou nepovedlo a Matilon na následky zranění a strádání v zajetí zemřel. 

Večer se ukázalo, že pobočník krále Roval z Vyrie byl křivě obviněn podplacenými špehy. Vše zosnoval jeho domnělý přítel Achimotus, který nás celý týden obelhával, rozdmýchával spory mezi rody a sám se chtěl stát naším králem a pak ovládnout i vedlejší velmoc Ruchnor, jejíž vojáky zneužíval. Achimota jsme však nakonec překonali a s Ruchnorem uzavřeli mír stvrzený jejich darem.

 

Den 8

V pondělí ráno předstoupila před naši městskou radu komtesa a předala vítěznému týmu Samarků dopis od krále. Baralius III. byl očividně znepokojen tím, že se v jeho blízkosti pohybuje člověk, který posílá tajné zprávy nepřátelům. Nevíme zatím, kdo to je, ale jsme stejně znepokojeni jako on. 

Jelikož se schyluje k válce, dopoledne jsme se zásobili vodou v Aaldské nádrži.

 

Odpoledne jsme hráli ponorky a pak pomáhali stanici Orotho při obchodování. Děsili nás však lapkové, jež se potulovali kolem a jež nám občas brali dřevo, látku, či dokonce zlato, které jsme nosili.

 

Jako každý den nás večer čekala klubovna se zpíváním, hrou a biblickým programem.

 

 

Den 7

 

V noci jsme se dostali do tábora nepřátelské armády pomocí tajného hesla, které nám zjistili zvědové pobočníka Achimota a které jsme rozluštili. Tam jsme vyslechli rozhovor vyrijských vojáků. Vypadá to, že se chystají již brzy zaútočit na Fyraldii a očekávajjí, že zvítězí, protože fyraldské rody jsou rozhádané, a dokonce ani bojovní Gargarové zem dlouho neubrání.

Po obědě přiběhl kmet z Bralských žitnic. Nepřátelská armáda jim vyrabovala sklady a oni potřebují naši pomoc!

Stříhali jsme do ohrádky dané ovce.

Nebo opracovávali minerály na drahocenné vyšívané bralské dečky.

V krčmě probíhala cizokrajná hra IDO. Mohli jsme vsadit a vyhrát suroviny, ale zároveň o všechno přijít. Někteří z nás byli úspěšnější než jiní, někdo za jednu hru vyhrál dokonce 12 kusů obilí. 

Po svačině jsme navštívili komtesu na ostrově Ytasian. Ta nám přislíbila, že nám předá dopis, který jí poslal král Baralius III. před svou smrtí. 

Museli jsme jí však dokázat, že jsme dostatečně vzdělaní. Překládali jsme latinou psané svitky, které jsme museli najít v lese a zapamatovat si je.

Den 6

 

Tábor ubíhá jako voda a řada míst na mapě se již hrdě skví praporem barvy rodu, který danou lokalitu ovládl. 

Dnes jsme však rodové zápolení pojali trochu jinak, a to formou turnaje.

Starší polovina týmu zápolila o vítězství ve hře Ringo. Oba kroužky létaly všemi směry a někdy bylo opravdu těžké je zachytit a následně hodit tam, kam se zrovna žádný z protihráčů nekouká.

Mladší členové řádili kousek od nich při hře Rarach. Snažili se trefit jedním z látkových, rýží plněných rarachů soupeřův kýbl.

Odpoledne proti all star týmu dětí nastoupil tým vedoucích.

 

Nicméně nebezpečí číhá za dveřmi, nepřátelská armáda je blízko a my stále nevíme, kdo přesně stojí za vraždou našeho krále Baralia III.

 

 

Den 5

Opět jsme vyrazili do "Pintské soutěsky" pátrat po stopách vedoucích k vysvětlení vraždy našeho krále, ale cestou nás v "Sychravých stezkách" zastihl náš posel varující před přicházejícími neznámými vojáky. Před nimi jsme se v lese museli schovat v přírodních úkrytech. 


Děti se aktivně pustily do výstavby úkrytů. 

 

 


Den 4

Už jsme nemohli snést vzájemně páchaná příkoří – bitva o vlajky

V poslední minutě došlo k přesunu hned čtyř vlajek.

Odpoledne jsme po Vyzvědačích vyrazili do Pintské soutěsky. Děti si zahrály tuto hru, na které se podíleli skoro všichni vedoucí – šest psalo, další lepili apod.

 

Den 3 

Klidový den jsme zahájili vyjednáváním s ostatními rody. Tajným hlasováním jsme rozhodovali o tom, který zákon bude prosazen. Projevily se zde diplomatické schopnosti Malesterů, kteří byli v této hře první. 

 

 Hlasování bylo napínavé – každý měl co ztratit a co získat... kuloáry se intrikami jen hemžily.

Odpoledne jsme se cvičili v tiché chůzi při sfingách.

 

A poté jsme v Ukarejské vrchovině dobývali zlaté doly, kterých zde bylo opravdu pohojnu. 

Kartograf nám postupně ukazoval na devadesát dolů, ke kterým jsme se museli proplížit, aniž nás chytili nájezdníci z ostatních rodů.

 

 Nechyběl ani tradiční ranní a večerní nástup. 

 

 Den 2

Dopoledne druhého dne jsme začali výzdobou našich rodových vlajek.

Ale odpoledne jsme již stoupali k vysokým archivům Tergulejské knihovny. Tam jsme se z prastarých svitků snažili zjistit informace o jedu, jenž zabil našeho krále.

V oddělení s omezeným přístupem jsme si ale museli dávat pozor na staré knihovníky, kteří jsou již zvyklí na svůj klid a ticho a nenadálý zájem o knihovnu je učinil poněkud nerudnými.

Abychom zjistili, které svitky nesou dobrou informaci o jedu, museli jsme si složité, prastaré písmo nechat přeložit ve studovně.

Večer jsme si vysvětlili, jakým způsobem letos funguje bodování.

Den 1

Vážení rodičové, bez problémů jsme dorazili do svěžích 12 stupňů a dorazili přímo k vepřovému řízku. Důkazové foto přiloženo.

Odpoledne jsme hráli první seznamovací hry

Dali jsme si ruční mnohafotbálek, dokud se kruh nezúžil na poslední 3 hráče, kteří se nemohli vybít (ježto na souseda se neútočí).

 

Dali jsme si parádní porci Řežby a střihacího souboje.

Večer byli vybraní členové rodů pasováni do pěti významných delegací. To jsme ještě nevěděli o vraždě krále za humny, kvůli které se představitelé rodů pohádali až do prvního meče. Rozhodli jsme se však, že budeme postupovat dle zákona a přes noc vyhledáme právoplatný postup pro ustanovení dočasné vlády.

Den 9

Dopoledne po bohoslužbách jsme si do lesa skočili na řežbu, ale cestou zpět se stala tragédie. Zjevil se Mág času a hrozil, že zabil Mága vody, našeho hlavního městského ochránce a spolupracovníka. A skutečně; pod skalou jsme našli jeho tělo. Odpoledne jsme si na jeho počest v lese dali ponorky a černou vysílačku, jeho oblíbené hry. Mág mysli nás instruoval, že chceme-li přivolat Mága života a smrti, posledního, který nám chybí, musíme posílit své mentální schopnosti. To se však nepovedlo a Mág života a smrti se neukázal. Večer jsme se sešli k pohřbu Mága vody, řekli jsme si, že se zítra poradíme, zda opustit Alafyii, nebo zůstat napospas Mágu času... když vtom se Mág života a smrti ukázal; nemohl přijít rychleji. Oživil Mága vody a silou osmi amuletů jsme přivolali Mága času – devátého. Ten se nechal odvést do vězení, kde ho mágové chtěli spálit. Ukázalo se ovšem, že se umí octnout na několika místech současně; prozradil mágům, že mezi nimi je zrádce – Mág ohně. Strhl se boj, ve kterém rada mágů prohrávala, neboť Mág času se volně množil. Naštěstí si občané Lafie uvědomili, že Mág snů má zřejmě císařskou korunu. Protože doba císařství patřila do jiného času než našeho, Mág času se k ní nemohl dostat. Mág podzemí nechal vstoupit kouzlo koruny, která vzala za své i s nábytkem. Ovšem díky tomu dorazil sám císař s císařovnou, sebrali moc všem mágům a do rady devíti místo zrádců jmenovali Mága slunce a Mága vzduchu. Rekord v klíšťatech drží Sofie, zdravotník jí to řekne.

 

 

 

 

 

 

 

 

Den 8

Ráno nám kormorán přinesl psaní od pomocníka Mága jedu; ukázalo se, že město Halana, které Magička jedu opustila, bylo v noci napadeno armádou nosípů a sám Mág času ostrovy města zmrazil v čase. Naším úkolem bylo dostat všechny ostrovy do přítomnosti – sbírali jsme zrnka času, posouvali jsme tempy o dvanáct hodin dopředu a přesouvali jsme se na lodích. Někteří z nás provozovali i pirátsví; díky báječným pravidlům se bylo lze naloďovat na cizí lodě, takže někteří číhali u skalisek a přepadali lodě, jiné drželi na pustých ostrovech poklady zrnek... strategizovalo se a hra skončila příliš brzy.

Odpoledne jsme si střihli živou vodu a naučnou zdařilou stezku, plnou hádanek a posilování mysli – chtěli jsme přesvědčit Mága mysli, že stojíme za to, aby nám i on dal svůj amulet.

   

Den 7

Dopoledne jsme se dostali do nemilé situace. Naše město bylo obleženo. Jediná záchrana našich čtvrtí byla v dodání potravin do časového limitu. Zvládli jsme nasytit jen polovinu čtvrtí. Ale i tak jsme si pěkně zahráli.

Odpoledne nás opět navštívil mág snů, který žádal na oplátku pomoc od nás. Potřeboval poskládat jednotlivé sny, aby byly celé a dávaly smysl. Bylo to náročné, ale nakonec jsme jich alespoň pár sestavili.

Po práci jsme si ještě zabojovali o naše znamení (znaky jednotlivých čtvrtí), kde s přehledem vyhrála čtvrť obchodní.

O zhezčení dne, který byl už tak moc povedený, se zasloužila Felinka, která řekla: „Edvard má pořád dobrou náladu, on toho nikdy nenechá. Až umře, bude i v nebíčku pořád veselej." :)

 

 

 

Den 6

Ráno jsme se tužili při molekulách. Velmi humorná situace nastala při tvoření gigantických po-šestnácti molekulách. Celý den byl ve znamení turnajové hry brennball, kterého se zúčastnily všechny čtvrtě. Hra od loňského roku ujasnila pravidla a vyzrála tak v turnajovou perlu – jedná se o softball, odlehčený o odpalování pálkou a veskrze upravený pro táborové poměry. Místo pálky se užívá ruky a místo met rohožky. Celý den bylo krásně, děti byly zapálené pro hru a všechny rozdrtila herecká čtvrť. Nakonec proběhl zápas All-stars zákonodárné čtvrti vedoucích proti výkvětu děti, složenému z nejsilnějších jedinců. (Čtyři vedoucí vytvořili ještě old-stars team, neboť vesměs kulhali a zápasu se neúčastnili.)

 

 

 

Den 5

Sice jsme našli rozcestí, které vystavil na své poslední výpravě Hugo Haraburd, ovšem směrové šipky byly polámané... a navíc byly psány neznámonu gramatikou. Jako by toho nebylo málo, objevila nás skupina lupičských Zlovlňů, která nám úkol pěkně znepříjemnila. Když jsme konečně zjistili, kudy do Halany a na území Mága jedu, byl už čas vrátit se na oběd. Po obědě jsme se však na cestu vydali znovu a zastihli Magičku jedu, která ovšem nebyla v dobrém rozmaru – právě ji přepadla skupina nohsledů Mága času a chtěla jí ukrást amulet. To se jim nepovedlo, rozsypali však spousty protilátek a baněk. Amulet byl dobře ukryt v pavučinách nosípů, bez protilátek jsme se tam však museli probít. Magička jedu byla z naší práce tak nadšená, že nám přislíbila přinést z Boletic amulet Mága mysli, kterého se chystala navštívit. Protože večer nepřišla bouřka, mohli jsme v noci vzbudit děti a vypravit se na noční hru a nemuseli ji do úplného vyčerpání potupně sklízet jako včera. Hrdinná dívka se proplížila až k hnízdu Krutoroptví a zaplašila je kouzlem, které se u nich naučila. Ve studánce, kterou hlídaly, jsme si pak protřeli oči, což se nám šťastnou shodou vzápětí hodilo v labyrintu, kde jsme jasně viděli, kam na které křižovatce máme zahnout. Za labyrintem, který vybudoval Mág hvězd, aby měl klid od lidí, jsme Mága přesvědčili, aby nám dal svůj amulet a právě když jsme se chystali do labyrintu zpátky, objevil se roztržitě Mág snů a provedl nás zkratkou ven z lesa.

 

 

 

 

 

 

Den 4

V lesích se nám povedlo nalézt sopouch, kde jsme se setkali s Mágem podzemí – na okamžik opustil svou říši. Když jsme mu vysvětlovali, že amulet potřebujeme, abychom zastavili zlotřilého Mága času, překvapeně nám odvětil, že Mág času, jeho dobrý kamarád, přišel k němu před chvilkou na návštěvu. To už v monumentálním plášti a přesýpacími hodinami vstoupil zrádce Mág času a mezi Mágy se strhnul boj, který Mág podzemí prohrál. My jsme se stihli uchýlit do ústraní a vydobít si dost času, abychom v čase nezamrzli – jako se stalo Mágu podzemí, který se zcela přestal hýbat a zůstal uvězněn mezi zemí a podzemím.

Odpoledne jsme se tužili při trojici rozličných aktivit – zatímco jedny týmy se snažily ubalancovat míček na pavouku dlouhých špagátů, jiné spolu soupeřili v průchodu močálovou šachovnicí; další tým lezl velmi bezpečně přes potok, téměř nikdo do vody nespadl, až na výjimky. Celý den si pročítáme Lexikon, který je volně k dispozici v informačním stánku u radnice a zlepšujeme si tak povědomí o světě. Dobře se mají kupříkladu tyto děti: Berta, Jonáš.

 

 

 

 

 

Den 3

Dopoledne jsme absolvovali první velkou táborovou hru – dostali jsme pečeť amuletu Mága vody ze spárů dryád, kde byla v úschově. Zlým kouzlem klíček od pečeti z baňky ne a ne vyplout, nakonec Mág vody, rozmetav čtveřici dryád na padrť otočil celé jezero vzhůru nohama a klíček nám vydal. Při cestě na odpolední hru jsme zahlédli Mága ohně a stopovali jsme jej do jeho obydlí. Našli jsme v něm však jen prázdný papír. Vrhli jsme se proto odvážně do pecí, papír opálili a ejhle – byl na něm vzkaz, jak Mága ohně přivolat. Mág ohně přišel ve velkém stylu, z tyče mu šlehal plamen, plameny mu olizovaly bok. Souhlasil s našimi názory a dal nám amulet jen tak.

 

 

 

 

 

 

 

Den 2

Dopoledne jsme oprašovali domovní znamení našich čtvrtí a zkoušeli starodávné hymny. Museli jsme k tomu projít celým labyrintem formulářů a úředního šimlu. Takových obstrukcí, než člověk například dostane poukázku na rozlišovák! Úředníci jsou povídaví a mají obědovou pauzu i několikrát denně... Když jsme navečer seděli v hostinci, vpadl muž z města a zavolal nám, ať jdeme na pomoc dřevorubci Aswarovi. Ukázalo se, že se zcela přestal hýbat. Vyvolali jsme na pomoc našeho patrona, Mága vody. Má hypotézu, že za zmrznutí lidí a zvířat, které poslední dny pozorujeme, můžou pletky Mága času. Vydáváme se pro osm amuletů, díky kterým můžeme devátého mága přivolat.

 

 

 

Den 1

Tak a jsme zase tady. I když při příjezdu pršelo, podařilo se nám všechny kufry z autobusu dostat v suchu do chatek. Dali jsme si príma večeři a čekal nás první seznamovací večer plný písní, legrace a stihli jsme i jednu seznamovací hru. Zde můžete na našich stránkách každý den sledovat pár fotek z tábora (pokusíme se) a zažít na vlastní oči trochu táborové atmosféry.

 

 

 

 

TÁBOR PRO DĚTI OD 6 DO 15 LET

2.-11. 7. 2018 

HORSKÝ DOMOV HERLÍKOVICE

PŘIHLAŠOVÁNÍ UKONČENO!

Děti se mohou těšit na mnoho her v krásném krkonošském prostředí, napínavý příběh, kamarády, zpívání, přemýšlení, běhání, sportování i vyrábění. Samozřejmostí je příjemné ubytování, výborné jídlo a zkušení vedoucí.

Tentokrát se vydáme na výpravu vpravdě dobrodružnou - čekají nás hory a pralesy Jižní Ameriky, ve kterých se skrývá bájný poklad kmene Saragurů...

 

Máte otázku? Napište nám!

 

“20. 6. 1924 - den devátý

Přestávám mít přehled o tom, kde vlastně jsem. Nepřekvapilo by mě dokonce, kdybych se už blížil k peruánským hranicím. Ze Selva Alegre jsem už musel vystoupat dobré dva tisíce metrů převýšení.

 Vzduch je tu neúnosně řídký, až se začínám bát, jestli se to neprojevuje na mém duševním zdraví. Stále se totiž nemohu zbavit pocitu, že mě někdo sleduje. Ze symbolů vytesaných na stále častěji míjených sloupech a pomnících nedokážu nic rozluštit, zdají se být napsány v nějakém dosud neznámém kečuánském dialektu. I tak mám pocit, jako kdyby se mě snažily varovat, ať se otočím a utíkám pryč. Jako kdyby tyto bohapusté končiny ve svém zeleném srdci skrývaly něco, co má zůstat navěky zapomenuto…”

 

 

 



TĚŠÍME SE NA VÁS

 

Přihlašujte se na Tábor NŠ 2016, který je pro děti od 7 do 14 let. Přihlašování ZDE

POZOR - ZBÝVÁ UŽ JEN POSLEDNÍCH PÁR MÍST!

 

„Vhodnou základnou pro manželství je oboustranné nepochopení.“ Oscar Wilde